ŠTREKA DO PRÁGLU

21. května 2016 v 12:53 | Krasoň |  Svět podle Krasoňa
Zdarec hoši a děvčata, zasej mám tadyk jako áčko, ale možu nahodit pádnó omluvenku. Pomáhal sem v kuchyni. Tá moja totiž nedávno doklapala dom s vražednym plánem, kerýho se každé štatlař bojí jako čert kříža. Vytasila na mě: "Musíme zajet do Prahy."


"Jako jak zajet, kdy zajet, co zajet? Normální zdravé borec z Brniska do Práglu nepáchne."


A ona na to: "Probíhá veletrh Svět knihy. Kdo se tam neukáže, jako by nebyl, a já mám naplánovanou autogramiádu. Potřebuju, abys mě odvezl."


Já na to: "Jáj, takže povalíme do Práglu a eště na sucho? Co bych to byl za betelně pálenýho vorla, kdybych neubóchnul nějaké ten škopek? Střízlivýho mě nedostanó, jinak nic."


No, tá moja nejdřív čučela. Pak vymyslela plán B. "Tak mě aspoň doprovodíš. Pojedeme autobusem."
Ale nechtěla slevu zadarmo, tak sem mosel zabrat v kuchyni a pomáhat se sušenkama. Kdybyste nějakó potkali, esi ještě někde nějaká zbyla, ty ozdobný lebky sem vytlačoval sám. Só to totiž pirátský sušenky. Johoho!


Taky sem mosel pomáhat s balením a přitem sem propašoval do báglu ploskaňu s rumunskem, čtyři lahváče a flašu červa. Na ty lahváče mě teda tá moja došla a vylóčila je z konkurenčního boja. Pré: "Krasoň, nechceš rovnou přibalit husu a demižón?"

Jako říct bych si dal. Když betelně pálené borec z Brniska proniká do nepřátelskýho týlu, mosí jako počítat se všim.

Tak sme v sobotu mórgen nasedli do busu. Jákásik je to Žlutá linka. Majó to teda vymakaný, možete si cestó póštět film, roznáší se kafe a pozor, možete kópit aj zrzavó blondýnu v plechovce. Škopek to sice néni, ale dyž sem tu plechovku prolil rumunskem z ploskaně, dala se štreka celkem zvládnót. Naštěstí majó v tech Žlutých linkách taky pojízdné retych. Borec se tam sice skládá jak jeřáb ze stavebnice Merkur, ale aspoň nedopadne jak ten Tycho de Brahe nebo keré.

V Práglu sem se moc nerozkókával, enem samá rychna, klendra a švestka. A šalinám se hóká tramvaje. Šalina se naštěstí nekonala, hrnuli sme se z Florence krtkem. A na veletrhu kedlóbka na kedlóbce, staří pedáli a hrče, hajfeci, jungvirti, rybízci aji kindoši.


Tá moja z teho návalu samozřejmě lapla nerva. Nabídl sem jí hlt z ploskaně, ale raději glgala jakósik růžovó sodovku, keró rozdávali betelní kocóři hnedkaj u vchodu. Hókala temu cider. Tak sem byl teda za rudýho džentlmena a zavel sem ju na značku. Měla se podpisovat ve stánku jakési Epochy.

Chvílu sem házel čučku, jak jí to ide. Esi třeba jako nezapomněla všecky písmenka. Někteří ani nechtěli podpis, takové malé pagátl třeba chtěl namalovat slona. Na finále se tam začal motat jakési postarší borec. Ten jeho ciferník mně přišel celkem profláknuté, ale nezdál se jako typ, keré chodí do naší paluše v Oltecu. A eště mu všici hókali pane doktore.


Jako nevim jak vám, mně teda z doktorů štatlí po cemru betelné kilián. Chcel jsem si loknót
z ploskaně, ale smůla. Zásoby došly. Tak sem nechal tu moju, ať si hájí pozice, a vydal sem se samostatně na obchůzku. Nekómete, na co sem natrefil. Na oázu ve vyprahlej póšti! Hókali temu koktailové bar.

Nečepovali tam sice starobrno, ale žiznivé štatlař nepohrdne ani cajzlovským tuplovaným clómákem. Páč su borec zodpovědné, začal sem to všecko podle seznamu koštovat a házet do sebe vzorky. Některý několikrát. A to je tak všecko co si z Práglu pamatuju. Tá moja už se mnó týden nemluví. Nic nepomohlo, že si ten doktorské pré nechal podepsat povídkovó kuchařku.

A příště pré jedeme zas.



P.S.: Tá moja má taky stránku tadyk https://www.facebook.com/zenasdranzirakem/ Kdybych jí sehnal pár fanóšků, třeba bych si to konečně vyžehlil. Tak hoďte čučku pod pokličku a uvidíte, čim mě taky krmí.
 

Další články


Kam dál

Reklama